Od znovunavázání diplomatických styků Izraele a Československa v únoru 1990 jsou vzájemné vztahy velmi těsné a ekonomická spolupráce je na vzestupu.
Česko patří v EU k nejsilnějším spojencům Izraele.
Tomáš Garrigue Masaryk jako první hlava státu navštívil mandátní Palestinu v roce 1927. Československo záhy po svém vzniku v roce 1918 jako jedna z mála zemí oficiálně uznala židovskou národnost, což pramenilo nejen z osobní iniciativy prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka, ale i z postoje české inteligence, která na základě vlastních zkušeností z bojů za národnostní uznání sympatizovala s úsilím Židů o uskutečnění jejich ideálů. O podpoře, které se tyto aktivity těšily ze strany československého státu, svědčí také konání kongresů Světové sionistické organizace v letech 1921 a 1923 v Karlových Varech a roku 1933 v Praze.
Po druhé světové válce ČSR aktivně podporovala vznik Izraele. V roce 1947 měla zástupce ve Zvláštním výboru OSN pro Palestinu, jenž doporučil rozdělení britské mandátní Palestiny na židovský a arabský stát. Od ledna 1948 měla zastoupení i ve Výboru pro Palestinu, který sledoval rozdělení. Stát Izrael byl vyhlášen 14. května 1948, československá vláda ho uznala o pět dní později. V červenci 1948 byly navázány diplomatické styky.
V prvních dnech existence nového státu poskytovalo Československo Izraeli materiální pomoc, a to i přes embargo OSN na dovoz zbraní na Blízký východ. První dodávka zbraní tam směřovala již v lednu 1948. Do listopadu 1948 do Izraele došlo 80 letadel. Československo na svém území poskytlo výcvik asi 200 izraelským specialistům, pilotům či parašutistům.
S počátkem studené války se vzájemné vztahy začaly ochlazovat. V květnu 1949 ještě do Prahy přijel ministr zahraničí Moše Šaret a v březnu 1950 byla podepsána vzájemná hospodářská dohoda, vůbec první izraelská obchodní smlouva s cizím státem. Již v roce 1951 však byla vypovězena. Po antisemitské vlně v ČSR v letech 1952 až 1953 musel tehdejší izraelský velvyslanec Arje Kubovi koncem roku 1952 Československo opusti, v ČSR pak až do roku 1967 zůstal jen pověřený zástupce. Veškeré kontakty mezi Izraelem a Československem byly přerušeny z popudu československé strany v červnu 1967 po šestidenní válce.
Až do roku 1989 nepovolovalo Československo, jako jediná země vedle SSSR, izraelským občanům vstup na své území. Výjimkou byl příjezd izraelského tenisového družstva roku 1987. Hospodářské kontakty se začaly oživovat ve druhé polovině 80. let. Diplomatické styky na úrovni velvyslanectví byly obnoveny 9. února 1990 během návštěvy izraelského ministra zahraničí Mošeho Arense v Československu a zahájily novou éru rozvoje všestranné spolupráce. Prezident Václav Havel jako první nejvyšší představitel států střední a východní Evropy vykonal oficiální návštěvu Izraele v dubnu 1990. Na reciproční návštěvu přijel izraelský prezident Chaim Herzog v říjnu 1991. Diplomatické styky s ČR byly navázány 1. ledna 1993.
Od znovunavázání diplomatických styků Izraele a Československa v únoru 1990 jsou vzájemné vztahy velmi těsné a ekonomická spolupráce je na vzestupu.
Česko patří v EU k nejsilnějším spojencům v Izraele. Česká diplomacie se staví za klidné řešení blízkovýchodního konfliktu a ČR při svém předsednictví v EU jak v roce 2009, tak v roce 2022 usilovalo o těsnější vztahy unie s Izraelem.
Na jaře roku 1927 přijel do Svaté země prezident Tomáš Garrigue Masaryk, aby navštívil Jišuv – Židy žijící v zemi Izrael. Šlo o historicky první návštěvu oficiální hlavy státu v Mandatorní Palestině.
Československá vláda uznala nezávislost Izraele 5 dní po jejím vyhlášení, tedy 19. května 1948. Diplomatické styky mezi zeměmi byly oficiálně navázány 3. července 1948.
Po Šestidenní válce komunistické Československo spolu s celým sovětským blokem (s výjimkou Rumunska) přerušilo diplomatické styky s Izraelem.
Diplomatické styky byly obnoveny až 9. února 1990, po pádu komunistického režimu v Československu. Vzájemné vztahy jsou dnes na nejlepší úrovni, o čemž svědčí vysoká frekvence vzájemných kontaktů na poli politickém, zvyšující se dynamika ekonomické spolupráce a bohatá síť aktivit na nevládní úrovni.
Hlavním iniciátorem nového přístupu Československa směrem k Izraeli po pádu železné opony byl Václav Havel. Již ve svém prvním projevu z pozice československého prezidenta na Nový rok 1990 se zavázal k obnovení diplomatických styků s Izraelem, slib, který se naplnil již měsíc poté. Na začátku února 1990 se Václav Havel setkal s tehdejším místopředsedou vlády Šimonem Peresem, aby připravil půdu pro historickou dohodu, kterou 9. února 1990 v Praze podepsali ministři zahraničí Jiří Dienstbier a Moše Arens. Obnovení diplomatických styků mezi Československem a Státem Izrael definitivně ukončilo éru protiizraelské politiky bývalých socialistických zemí. V dubnu téhož roku se Havel stal prvním vrcholným představitelem zemí bývalého sovětského bloku, který navštívil Izrael. Byla to přelomová událost v československo-izraelských vztazích. Cesta, na které ho doprovázelo i 180 českých Židů, demonstrovala úzké vazby mezi oběma národy, které prezident Havel rozvíjel i v následujících letech. Mj. i tím způsobem, že nabídl Československo jako tranzitní zemi pro sovětské Židy imigrující do Izraele, byl proti prodeji zbraní režimům nepřátelským vůči Izraeli a vždy důrazně vystupoval proti antisemitismu v Evropě i ve světě.
Česká republika podporovala Izrael od prvních hodin po masakru 7. října, kdy byl Izrael napaden teroristy Hamásu v největší tragédii, která zasáhla židovský národ od doby Holocaustu. Podpora přišla od všech vedoucích představitelů země, počínaje prezidentem, předsedou vlády, ministrem zahraničí, hlav Poslanecké sněmovny a Senátu, ministryně obrany, ministra vnitra a konče podporou veřejnosti. Centrální budovy byly nasvíceny modrobílými barvami a na státních, akademických a kulturních institucích bylo vyvěšeno mnoho izraelských vlajek.
Ministr zahraničí Jan Lipavský byl prvním zahraničním představitelem, který navštívil Izrael již třetí den války (10.10), následovalo ho pak mnoho dalších, včetně premiéra Petra Fialy, předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéty Pekarové Adamové a předsedy Senátu Miloše Vystrčila, ministryně obrany Jany Černochové, celé řady poslanců a v neposlední řadě i prezidenta Petra Pavla na začátku roku 2024.